4 důvody, proč nebýt dokonalá supermáma je zamyšlení pro maminky, které tak jako já kdysi usilují o dokonalost v péči o dítě, sebe, partnera i domácnost. Celé je to ale špatně.
Po narození prvního syna mi v hlavě přeplo a já zrázu chtěla být dokonalá bio máma a dokonalá hospodyňka, co používá jen látkové pleny a dvakrát denně vaří svému muži pracujícímu z domova pořádné jídlo. Ideál však narazil na realitu. Nešlo to. Vůbec nešlo dělat vše najednou. Když bylo naklizeno, nebylo navařeno. Na přebalování do látkových plen jsem zůstala sama, zatímco s jednorázovkami rádi pomáhali všichni. Neustále jsem stála nad hrnci, nebo uklízela. Chtěla jsme dokonale dělat všechno, místo toho jsem ale nic nedělala ani jen dobře. Byla jsem unavená, nespokojená, osamělá a celkově jsem to vůbec nebyla já. A to jsou i mé 4 důvody, proč radši nebýt dokonalá supermáma.
1. důvod: být supermámou je únavné až k vyhoření
„Super žena, super máma. Super unavená.“ Pod tímto sloganem se na českém internetu prodává hopsinková šťáva. Opravdu. Koupíte, vypijete a můžete jako gumídci vesele skákat dále ve svém superženském úboru. Otázkou je pouze do kdy.
Myslím, že za superženy nás pasují jiní , když si toho naložíme víc, než je standard. Problém je, že standard ženy-mámy je již tak příliš vysoký: uklidit, navařit (zdravě), všestranně rozvíjet dítě, chodit dvakrát denně ven, hlavně nic nezanedbat, pečovat o sebe a alespoň občas společensky žít.
Supermáma všechno tohle zvládá. Je v klidu a přinejmenším veřejně nikdy není unavená. Superžena si ale všechno dělá sama, neumí totiž přijmout pomoc. Postupně si všichni zvyknou, že ona to zvládá, a nakonec jí zůstane nejen všechen ten nadstandard, co již dělá, ale přibudou jí i další nové úkoly. Jednoho dne již hopsinková šťáva nezabere, supermáma normálně vyhoří a bude muset zpomalit.
Proto, když mi můj muž občas řekne „Ty jseš superžena,” zastavím se a vím, že musím zpomalit. Pokud totiž nezvolním a na něco z mého ambiciózního plánu se nevyprdnu, tak si tu návštevu nebo oslavu, pro kterou to všechno chystám, vůbec neužiju.
2. důvod: být supermámou je psychicky náročné
Superžena má nerealistická očekávání nejen od sebe samé, ale i od druhých. Když jsem v módu superžena, nemám pochopení pro to, že ostatní možná zrovna nemají svůj den. Jako superžena očekávám, že můj muž také nasadí své super síly a kromě úklidu koupelen stihne před návštěvou i vysát a povlíct. Když se na moje super návrhy netváří, umím být superhnusná superžena. Superžena totiž není nikdy spokojená. Ani supermáma není nikdy spokojená. Co to ale říkali ti psychologové? Že nejdůležitejší pro vývoj dítěte je spokojená máma. Aha, mhm, tak to ta supermáma není už tak super.
Supermáma se možná celá rozdá a obětuje – pro děti, pro domácnost, pro rodinu. Neváží si sama sebe. Kdo ale chce mít mámu, která se pro vás celá obětovala? Proč dětem naložit takové břímě do života? Máma se pro tebe obětovala, tak koukej něco dokázat.
3. důvod: být supermámou je tak osamělé
Superman, Batman, téměř všichni superhrdinové jsou strašně osamělí. Superženy a supermámy taky. Pokud je totiž někdo plně soběstačná jednotka, ostatní jí nemají co nabídnout, a nemůže se uskutečnit taková ta lidská výpomoc, výměna zkušeností, rad. Superžena může nabízet svou pomoc, radu či zkušenost, ale pokud je zároveň nepřijímá od jiných, začnou se jí stranit.
Ano, superžena nebo supermáma může být ohromně společenská a v sobotu stihnout 5 posezení s přáteli, kdy se na každém zdrží půlhodiny, ale když lidi vědí, že jsou jen jednou z mnoha položek v nabitém zdvorilostním programu, neotevřou srdce a žádné setkání duší se nekoná.
Úpřimně, taky se mi to stalo. Na návštevě doma na Slovensku jsem chtěla stihnout všechny – lítala jsem i s tehdy ročním synkem ze schůzky na schůzku, bylo mi trapně, když jsem se omlouvala, že už fakt musím jít. Na konci dne jsem byla vyčerpaná, a ze žádného setkání jsem neměla opravdovou radost a obávám se, že moji přátelé taky ne. Od té doby vím, že nemusím stihnout všechny, že lepší než 10 setkání je, když se povede jedno takové, kde se cítíme tak dobře, že všichni zapomeneme na čas a dětem je tak dobře, že nechtějí domů.
4. důvod: být supermámou je lež, kterou nechci pro své děti žít
Supermámy jsou dokonalé. Všechno dělaji na jedničku. Nebo to tak alespoň vypadá, protože své slabé stránky skrývají.
Jenže já jsem normální. Mám své dny. Někdy večer nechám špinavé nádobí ve dřezu, někdy jsem ještě na oběd v pyžamu, někdy nejdeme celý den ven a někdy potají sežeru 300 gramovou čokoládu, protože proto. Dělám chyby ve všem, i ve výchově. Někdy zakřičím nebo jsem unavená a bez nálady. Ale tak je to vlastně dobře. Své děti totiž učím, že mít, projevovat a poznat své emoce je v pořádku. Jen tak se je mohou naučit zvládat a ovládat.
Když mé děti vidí, že něco nezvládám, že jsem unavená, že jsem ne ně trochu hnusná, ale pak se jim omluvím, umožnuji jim místo nedosažitelného vzoru superhrdiny poznat a milovat autentického člověka, opravdovou mě.
Zároveň je učím, že je v pořádku si říct o pomoc. Já mám 2 kluky, ale zejména holky bych učila, že je normální si říct o pomoc a nedělat všechno sama.
Moje děti nepotřebují supermámu, potřebují mě. A proto jsem se rozhodla míň stresovat a mít a zároveň víc užívat a být.
Navíc i výzkumy dokazují, že nejenom naše děti, ale i ostatní lidé často považují to, co my vnímáme jako slabost, naopak za odvahu jít s kůží na trh.
Řekl vám někdo, že jste superžena nebo supermáma? Řekli jste to o někom vy sami? Napište mi do komentářů, zajímá mě, jak to máte vy.
Máte ve svém okolí maminku, která se snaží zvládat všechno sama? Nasdílejte jí toto zamyšlení – ať necítí vinu, že není dokonalá, ale se naopak raduje, že je svá.